Růžová a projektové řízení. Jde to vůbec dohromady?

Profesionalita nemá jednu barvu. A skutečná autorita se nepozná podle toho, jak člověk vypadá, ale podle toho, co dokáže.

Když se řekne projektové řízení, většina lidí si představí harmonogramy, rozpočty, řízení rizik, odpovědnost, náročná jednání a rozhodování pod tlakem.

Když se řekne výrobní prostředí, vybaví se nám stroje, technologie, technické výkresy, výrobní procesy a prostředí, kde mají přesnost, disciplína a výsledky zásadní význam.

A když se řekne růžová?

Pravděpodobně to nebude první barva, kterou si s těmito světy spojíme.

Přesto je právě růžová součástí mé profesní identity i značky MILOVA CONSULTING.

A není to náhoda.

Profesionalita nemusí znamenat uniformitu

Více než deset let se pohybuji v oblasti projektového řízení, procesního managementu a zlepšování fungování organizací.

Pracuji s lidmi z managementu, výroby, kvality i IT. Účastním se jednání, kde se řeší strategická rozhodnutí, technologické změny, odpovědnosti, rozpočty nebo problémy, které mohou zásadně ovlivnit fungování celé společnosti.

Jsou to prostředí, ve kterých nestačí dobře působit.

Je potřeba rozumět souvislostem, umět se rozhodovat, převzít odpovědnost a především dosahovat výsledků.

Přesto mám někdy pocit, že s manažerskými a technickými profesemi stále spojujeme určitou představu o tom, jak by měl profesionál vypadat a vystupovat.

Seriózní oblečení. Formální komunikace. Neústupnost. Sebejistota. Emoce stranou.

Jenže proč by měla být profesionalita spojována s jedním konkrétním způsobem vystupování?

Proč bychom měli zaměňovat autoritu za tvrdost nebo důslednost za nepřístupnost?

A proč by ženskost, empatie nebo osobitost měly být vnímány jako něco, co do technického či manažerského prostředí nepatří?

Podle mého názoru skutečná profesionalita nezačíná tím, jak člověk působí. Začíná tím, jak přemýšlí, rozhoduje a jedná.

Empatie a důslednost nejsou protiklady

Jednou z nejdůležitějších věcí, které mě projektové řízení naučilo, je skutečnost, že projekty nejsou pouze o procesech, metodikách a nástrojích.

Jsou především o lidech.

Můžete mít dokonale zpracovaný harmonogram, přehledný registr rizik, jasně definované odpovědnosti i schválený rozpočet.

Ale pokud lidé nerozumějí smyslu změny, nevěří jejímu přínosu nebo nejsou ochotni spolupracovat, ani nejlepší projektová dokumentace vám úspěch nezaručí.

Právě proto považuji schopnost naslouchat, vnímat různé perspektivy a rozumět motivacím lidí za zásadní součást projektového řízení.

Empatie ale neznamená ustupovat ze stanovených požadavků.

Stejně jako vstřícnost neznamená tolerovat neplnění závazků.

V praxi to znamená umět pochopit, proč určitý úkol není splněný, ale zároveň trvat na tom, aby se našlo řešení.

Umět vyslechnout rozdílné názory, ale také rozhodnout, kterým směrem se projekt vydá.

Umět vytvořit prostředí otevřené komunikace, ale současně jasně pojmenovat odpovědnosti.

Dobrý projektový manažer nemusí být nejtvrdším člověkem v místnosti. Musí být člověkem, který dokáže udržet směr i ve chvíli, kdy se ostatní přestávají shodovat.

A to je podle mě mnohem důležitější než jakýkoliv vnější projev autority.

Respekt se nedá vynutit. Musí se vybudovat.

Během své profesní kariéry jsem se opakovaně přesvědčila, že respekt nevzniká automaticky s pracovní pozicí, titulem ani formálním postavením.

A už vůbec ne s barvou oblečení.

Vzniká postupně.

Tím, že člověk rozumí tomu, o čem mluví.

Tím, že dodržuje své závazky.

Tím, že dokáže přiznat chybu, místo aby hledal viníka.

Tím, že umí pojmenovat problém, i když to není příjemné.

A především tím, že jeho rozhodnutí a jednání mají dlouhodobě konzistentní základ.

V projektovém řízení se skutečná autorita často ukáže právě v obtížných situacích.

Když se projekt dostane do skluzu.

Když se objeví nečekané náklady.

Když jednotlivé útvary prosazují protichůdné zájmy.

Nebo když je potřeba vedení společnosti otevřeně sdělit, že původní plán není realistický.

V takových chvílích nerozhoduje, jestli má projektový manažer růžové sako nebo tmavý oblek.

Rozhoduje jeho schopnost zachovat si nadhled, pracovat s fakty, navrhnout řešení a převzít odpovědnost za další postup.

Respekt nevzniká tím, že se snažíme působit jako někdo jiný. Vzniká konzistentností mezi tím, co říkáme, jak jednáme a co skutečně doručujeme.

MILOVA CONSULTING

Odlišnost může být výhodou

V projektovém řízení se často zabýváme změnou.

Hledáme nové způsoby práce, odstraňujeme neefektivní činnosti, nastavujeme procesy a snažíme se organizace posouvat dál.

Přesto se někdy sami držíme zažitých představ o tom, jak má správný manažer vystupovat.

Přitom schopnost dívat se na věci jinak je jedním ze základních předpokladů úspěšné změny.

Pokud chceme ve firmách podporovat inovace, otevřenost a nové přístupy, měli bychom stejnou otevřenost projevovat i vůči lidem, kteří je přinášejí.

Různorodost totiž není pouze otázkou věku, pohlaví nebo profesního zaměření.

Je také otázkou způsobu přemýšlení, komunikace, zkušeností a osobnosti.

Někdo dokáže tým posouvat svou analytickou precizností. Jiný schopností hledat souvislosti.

Další uměním propojovat lidi a vytvářet spolupráci.

A ti nejlepší často dokážou tyto přístupy kombinovat.

Úspěšný projekt nepotřebuje tým lidí, kteří přemýšlejí stejně. Potřebuje lidi, kteří dokážou své rozdílné pohledy proměnit ve společný výsledek.

Proč je tedy růžová součástí MILOVA CONSULTING?

Protože pro mě představuje něco víc než jen oblíbenou barvu.

Je symbolem autenticity.

Připomíná mi, že nemusím potlačovat svou osobnost, abych mohla profesionálně působit v technickém nebo manažerském prostředí.

Že mohu být ženská, empatická a přátelská, a současně důsledná, analytická a náročná na výsledky.

Že mohu přistupovat k lidem s respektem, ale zároveň otevřeně komunikovat nepříjemná zjištění.

Že mohu hledat kompromisy, ale nemusím přistupovat na řešení, která nedávají smysl.

A že mohu být sama sebou, aniž bych tím snižovala svou profesní odbornost.

Právě tyto principy se snažím přenášet také do své práce.

Ať už jde o řízení projektů, optimalizaci procesů, zavádění změn nebo nastavování systémů managementu kvality, mým cílem není vytvářet další dokumentaci, která skončí v šuplíku.

Mým cílem je pomáhat organizacím fungovat lépe.

S jasnějšími odpovědnostmi, smysluplnějšími procesy, efektivnější spoluprací a konkrétními výsledky.

Protože profesionalita pro mě není o vytváření určitého dojmu.

Je o skutečné hodnotě, kterou svou prací přinášíme.

Takže jde růžová a projektové řízení dohromady?

Za mě rozhodně ano.

A možná je ta otázka sama o sobě zajímavější, než se na první pohled zdá.

Protože ve skutečnosti nejde o růžovou.

Jde o to, nakolik jsme ochotni přijmout, že schopnosti, autorita a profesionalita mohou mít různé podoby.

Že důslednost nemusí vylučovat empatii.

Že rozhodnost nemusí znamenat tvrdost.

Že ženskost nemusí být překážkou v technických profesích.

A že člověk nemusí zapadnout do zažitých představ, aby mohl odvádět kvalitní práci.

Růžová je moje barva. Projektové řízení je moje profese. A autenticita je princip, který propojuje obojí.

Protože na konci dne není důležité, jakou barvu má vaše sako.

Důležité je, jaké výsledky za vámi zůstávají.

Linda Milová | MILOVA CONSULTING

Projektové řízení • Procesní management • Optimalizace procesů • Systémy managementu kvality